Co mi nikdo neřekl o začátcích

Myslela jsem si, že až budu mít víc energie, víc času a lepší hlavu… tak začnu. 

Jenže ono to tak nefunguje. Nikdo mi neřekl, že začátky vypadají jako chaos. Jako nedokončené věci.

Jako dny, kdy neuděláš skoro nic. A že i přesto se to počítá.

Dlouho jsem čekala na moment, kdy budu "připravená". Ten moment nepřišel. 

Přišlo jen rozhodnutí to nevzdat. A možná to teď máš stejně.

 Tak ti chci říct jedno – nemusíš být připravená.
 Stačí začít… tak, jak teď jsi

Proč jsem začala 

Nebyl to plán.

Byl to pokus. Omyl. A znovu dokola.

Několikrát jsem už něco budovala.

Dala do toho čas, energii, víru… a pak přišel zlom.

Něco, co jsem nečekala.

Něco, co mi to celé vzalo.

A já zůstala stát na začátku. Znovu.

Ne jednou.

V tu chvíli máš dvě možnosti – vzdát to… nebo začít znovu, i když už nemáš skoro nic.

A já začala znovu.

Jinak. Pomaleji. S větším respektem k sobě.

A možná právě proto to teď dává větší smysl než kdy dřív.

O tom, co se tehdy stalo, napíšu víc někdy příště…

.